Jak vysazovat rostliny

Výsadba začíná vykolíkováním místa pro výsadbu podle osazovacího plánu či záměru. Následuje hloubení výsadbové jámy. Pokud byla provedena v předstihu výše popsaná příprava půdy, postačuje vyhloubení jámy o takových rozměrech, aby se do ní bez problémů rozprostřely všechny kořeny nebo kořenový bal. Pro běžné keře se hloubí jámy obvykle o průměru 25 až 40 cm, hloubka 20 až 30 cm. Pro malé keře a trvalky postačuje jáma o průměru 10-15 cm, hloubka 10-12 cm. Po usazení rostliny do jámy začneme přisypávat kyprou zeminu, kterou pečlivě zapravujeme mezi kořeny aby nezůstávaly kolem balu vzduchové kapsy.

Když je jáma zasypána asi ze dvou třetin zkontrolujeme polohu rostliny zda je ve správné poloze a zda není příliš hluboko nebo mělko. Zemina je kolem rostliny kyprá takže mírným povytažením či odkloněním je možné polohu upravit. Pak dosypeme potřebné množství zeminy a důkladně ji přitlačíme rukou nebo ji mírně zašlápneme. Nakonec vytvoříme kolem rostliny tzv. výsadbovou mísu a důkladně zalijeme (5 až 10 litrů vody na menší sazenice, u vzrostlých keřů a stromů 20 až 50 l na keř). Po zalití je vhodné celou výsadbovou mísu pokrýt mulčovací kůrou ( 5 - 10 cm ), který výrazně omezuje ztrátu vody výparem a současně potlačuje klíčení a prorůstání plevele.

Pokud sázíme na místo, kde není zem připravená, sázíme do "drnu", je nutné vyhloubit asi 2krát tak větší jámu a zasypávání provádíme směsí zeminy s rašelinou nebo kompostem. To je zvláště důležité na chudších a těžších půdách. Jestliže je zem hodně utužená je nutné i stěny jámy narušit aby kořeny mohly prorůstat do okolní půdy.

Při výsadbě stromů je vhodná výpomoc druhé osoby, která strom přidržuje ve správné poloze a kontroluje rovnoměrné zasypávání. Nesmíme také zapomenout na opěrný kůl, který zarážíme ještě před výsadbou do připravené jámy. Kůl by měl být tak dlouhý, aby po výsadbě sahal těsně pod korunu stromu. Vlastní úvazek může být z různého materiálu, ovšem důležité je aby se jednalo o pásek, který znemožňuje poškození kmínku zařezáváním při větrném počasí.

• Výsadba kontejnerovaných rostlin

Kontejnerované rostliny mají zcela neporušený kořenový bal, protože jsou obvykle 2 až 4 roky pěstovány stále v nádobách. Také během výsadby obvykle nedojde k vážnému narušení kořenového balu, rostliny pak výsadbu do volné v půdy v tomto smyslu ani nepocítí. V kontejnerech se pěstují především menší listnaté keře, jehličnany, stálezelené listnáče, většina trvalek, skalniček a okrasných travin aj. Hlavním důvodem pěstování rostlin v kontejnerech je ta přednost, že pokud je půda dobře připravená a dostatečně vlhká je možná výsadba v termínu:

od března až do října, tedy kdykoliv během vegetace.

Nicméně nedoporučujeme provádět výsadbu v plném létě, neboť se tím zvyšuje riziko, že rostliny nestačí ani trochu prokořenit do volné půdy a přijde delší období veder a sucha. Pak je nutná intenzivní zálivka. Zvláště v místech, kde není možné provádět zálivku, proto doporučujeme sázet dřeviny z kontejnerů nejpozději do konce května a pak až od koncem srpna. Pokud jste nuceni výsadbu z různých příčin odsunout, postačí umístit rostliny v kontejnerech do polostínu a zajistit pravidelnou zálivku. Za těchto podmínek rostliny vydrží několik týdnů až 2 měsíce, pokud potřebujeme rostliny udržet v kontejnerech déle, je třeba začít s přihnojování (Cererit). Pak mohou rostliny růst v kontejnerech další půl až jeden rok, podle toho kdy byly naposledy přesazeny.

• Příprava půdy

Před výsadbou rostlin je důležitá příprava půdy. Základem je stržení travnatého porostu a důkladné prokypření půdy hlubokým rytím, při kterém dochází k výměně vrstev půdy. Horní vrstvu kvalitní půdy dáme na dno a spodní vrstvu položíme na povrch. Podle potřeby je možné půdu vylehčit a obohatit organickými látkami v podobě rašeliny či kompostu. Dále je vhodné dodat vápník a hořčík v podobě mletého dolomitického vápence, který je pomalu rozpustný, jeho působení není tak agresivní jako u klasického vápna a navíc je dlouhodobé. Méně živné půdy můžeme přihnojit také průmyslovými hnojivy jako je např. Cererit. Postačuje jen střední až nižší dávka v rozmezí 60 až 20g na rostlinu nebo 100-150g na m2. Okrasné rostliny nejsou ve většině případů nijak náročné na obsah živin a spokojí se často i s méně kvalitní půdou. Pokud se jedná o zcela nekvalitní těžkou a "mrtvou" zem je potřebné navézt vrstvu kvalitní orńice silnou 20-30cm, pro skalničky a trávníkové plochy postačuje 10-15cm. Některé druhy jsou schopné velmi dobře růst i na zcela hluché navážce např. bříza (Betula), modřín (Larix), hlošina (Elaeagnus), olše (Alnus) aj. Potřebná vrstva ornice nám však umožní výrazně rozšířit možný sortiment rostlin. Pokud budeme sázet rostliny na místo, které bylo již několik let používáno jako užitkový či okrasný záhon většinou postačuje důkladné prokypření.

Důkladný výběr a příprava půdy je potřebná při výsadbě méně vzrůstných rostlin do mobilních nádob - truhlíků, koryt, velké keramiky atd. Převažují zde drobné trvalky a skalničky, obvykle v kombinaci se zakrslými či plazivými jehličnany nebo kvetoucími listnáči. Nádoby musí mít dostatečný objem, alespoň 10 litrů a více a je nutný jeden či více drenážních otvorů, aby se předešlo přelití rostlin. Na dno nádoby se rozprostře drenážní vrstva ( 2-3 cm ) hrubšího písku nebo štěrku ( zrnitost 5-15 mm ). Na tuto vrstvu umístíme běžnou kvalitní zeminu - ornici, která je těžší s vyšším obsahem jílovitých částic a dobře zadržuje vláhu. Síla této vrstvy je závislá na hloubce nádoby, minimálně by měla být 10 cm. Na tuto vrstvu pak doplníme zahradní substrát, který je připraven z kvalitní rašeliny, kompostu a doplněn mletým vápencem a hnojivem. Vrstva zahradního substrátu by měla být silná 10 až 15 cm a dosahuje asi 1 - 2 cm pod okraj nádoby. To je důležité pro snadné zalévání - voda pak tolik nepřetéká a mimo to je možné povrch substrátu pokrýt například jemnou mulčovací kůrou, pranými oblázky a valouny či či žulovou nebo břidlicovou drtí. Pokud chceme v nádobě pěstovat kyselomilné vřesy, vřesovce či zakrslé azalky je třeba vrstvu substrátu nahradit rašelinou, viz dále.

Zvláštní požadavky na půdu mají kyselomilné vřesovištní dřeviny jako jsou pěnišníky a azalky (Rhododendron hybr.), Pieris, Kalmia, vřesy (Calluna) a vřesovce (Erica)atd. U těchto druhů je nutné obvykle odstranit povrchovou vrstvu půdy a nahradit ji vrstvou čisté vláknité rašeliny s pH 4 - 5. Vrstva by měla být silná podle druhu rostlin 15 až 40 cm. Pouze v případech kdy je na zahradě původní zem dostatečně kyselá je možné pouze přimíchání rašeliny aby byla náležité lehká. Pro přihnojování kyselomilných rostlin používáme speciální hnojiva, která okyselují půdní reakci např. Ericanex.

• Příprava rostlin

Prostokořenné sazenice namočte na 12 až 24 hodin do vody, aby jste snížili riziko zavadání v prvních dnech po výsadbě. U listnatých keřů je důležité silné zakrácení výhonů. Při dobývání jsou značně poškozeny kořeny a jejich sací schopnost se tak výrazně snižuje. Proto je třeba zajistit rovnováhu mezi velikostí kořenového systému a nadzemní části keře. Navíc radikální zakrácení zajistí bohatší větvení keře od země. Obvykle výhony zkracujeme na délku 1/3 až 1/4. Totéž platí při zakracování výhonů v koruně u prostokořených stromů. Důležitá je také kontrola kvality kořenů. Všechny poškozené, nalomené a roztřepené kořeny je třeba odstranit a začistit hladkým a kolmým řezem.

Rostliny s balem a kontejnerované před výsadbou důkladně zalijeme, aby byl kořenový bal důkladně prolitý. Pak prohlédneme výhony, odstraníme všechny suché a poškozené výhony a podle potřeby zakrátíme nejsilnější výhony, aby rostlina později nerostla příliš jednostranně a bohatě se rozvětvila.